MUFLON EVROPSKÝ

Třída

Savci

Řád

Sudokopytníci

Čeleď

Turovití

Výška

80 – 130 cm

Váha

20 – 60 kg

Délka života

10 – 14 let

Výskyt

Západní Asie

MUFLON EVROPSKÝ

HISTORIE:

Ještě v docela blízké minulosti panovalo přesvědčení, že se jedná o druh s původem na ostrovech Sardinii a Korsice. Ovšem nově získané poznatky jednoznačně prokázaly jeho původ v oblasti přední Asie. Zde se také nacházejí nejbližší příbuzní muflona evropského – například ovce arménská (Ovis gmelini gmelini), či muflon laristanský (Ovis gmelini laristanica). Díky snadné domestikaci se muflon společně s lidmi ocitá nejprve v oblasti severní Afriky, odkud je už jen malý krůček k osídlení výše zmiňovaných ostrovů Sardinie a Korsiky. O první rozšíření muflona na území Itálie a snad i za její hranice se údajně zasloužili již staří Římané. Používali muflony pro jejich bojovnost a sílu k zápasům v uzavřených arénách a stavěli je dokonce proti lvům. Ve středověku se muflon objevuje i v oborních chovech význačných evropských vladařů. Nicméně díky nepřebernému množství druhů a poddruhů divokých ovcí nemůžeme s jistotou tvrdit, zda šlo o muflona evropského v takové podobě, v jaké ho známe dnes.

O pozdější introdukci muflona do našich krajin se tak patrně nejvíce zasloužila habsburská monarchie. Již na konci 17. století byl muflon chován v císařské oboře u Vídně. Císař František Josef I. byl totiž velkým zastáncem alpských lovů a přičinil se tak v rozšíření nejen muflona evropského, ale i kamzíka horského. V samém počátku se jednalo převážně o zvěř oborní, i když několik málo jedinců bylo vysazeno i do volné přírody. Díky nízkým požadavkům na potravu se brzy muflon těšil velké oblibě mezi myslivci a po roce 1948 se jeho chov začal na území bývalého Československa nebývale rozrůstat.

 

POPIS:

Muflon je rozený válečník. Je pro něho typická nízká postava se silnějším krkem a krátkou hlavou Může být 100 až 125cm dlouhý, v kohoutku dosahuje výšky až 75 cm. Ocas měří 10 cm. Starší berani dosahují váhy 50 kg, ovce kolem 35 kg. Mufloní zvěř má na hlavě rohy, myslivecky označované jako toulce. Mufloní toulce se liší od paroží jelenovitých tím, že jsou duté, nevětvené, zvěř je neshazuje. Jsou produktem kůže jako srst či spárky a nemají charakter kosti. Velké, silně vyvinuté rohy nosí pouze berani, kteří je používají při soubojích. Bývají dlouhé až 80 cm. Muflonky jsou většinou bezrohé, nebo nosí malé růžky, dlouhé nejvýše 16 cm. Povrch toulců je vrubován a podle vrubů lze poznat věk muflona. Muflon evropský je tělem spíš ovce, pastvou více koza. Tvarem těla muflon připomíná domácí ovce. Má krátkou rezavohnědou srst s tmavším odstínem na nohách a na hřbetě, která v zimě zhoustne a stává se hnědočernou až černou s bílou kresbou na hlavě a žlutobílým spodkem těla. U samců se objevují i velké světlé skvrny na bocích.

 

CHARAKTERISTIKA:

Muflon je silně společenské zvíře žijící převážně ve smíšených tlupách. Stádo vede vždy nejstarší muflonka, která na jakékoliv nebezpečí blesku rychle upozorní svým nezaměnitelným hlasovým projevem. Pokud samci utvoří svoji vlastní tlupu, vede ji nejstarší beran. K ostatním druhům spárkaté zvěře se muflon chová povětšinou nekonfliktně. Jedinou zvěří, které se vyhýbají i sami mufloni, jsou divoká prasata. Zkrátka a dobře s nenasytným divočákem u krmelce nesvede nic ani ten nejsilnější beran. Pravidelné souboje v rámci mufloních tlup probíhají již od útlého mládí. Každý beránek si neodpustí byť jen malé trknutí do svého druha, dá-li mu k tomu záminku. Útočný jedinec si tímto jednáním buduje či upevňuje společenské postavení ve stádu. Důležitou roli v tomto chování hraje i přesný odhad protivníkových sil. Mufloni obvykle nebojují, pokud svého soka pokládají za zdatnějšího.

Občasné tuhé zimy mufloni špatně snášejí, neboť jak již bylo řečeno v úvodu, jedná se o druh původem ze slunného jihu. V kontextu nároků na životní prostředí je muflon velmi skromným druhem.

 

ZAJÍMAVOSTI:

  • Mufloni jsou schopni přizpůsobit se různým typům prostředí, od horských oblastí až po pobřežní regiony.
  • Staří Římané muflony používali při bojovných hrách v arénách.
  • Muflon bez rozmyslu využívá každou záminku k měření sil se svými druhy, které zpravidla vyústí v divokou potyčku. V období říje nám může kouzlo mufloních zápasů dokonce připomínat romantiku středověkých turnajů. Vždyť stejně jako dávní rytíři bojovali o přízeň princezen, tak i mufloni svádějí líté boje o přihlížející muflonky, přičemž co do urputnosti a okázalosti svých bojů, jistě leckteré rytíře předčí. Vězí snad za touto bojovností i kapka italské krve, která jim koluje v žilách?.
  • Problémy působí přemnožená populace muflonů v rámci ochrany přírody. Příkladem může být Národní park Podyjí. Zde se k poškozování lesních porostů přidává i zvýšená erozní činnost, obohacování půdy dusíkem a následná degradace botanicky nejcennějších stanovišť.

NAŠI MUFLONI:

Samice (2 roky)
Mládě / samička (narozena koncem dubna 2024)

Mapa výskytu

Naše zvířátka